Veľký piatok / don Gobbi /
Rubbio (Vicenza), 13. dubna 1990 Velký pátek
Syn a Matka
„Prožívejte dnes při mně, své bolestné Matce, truchlivé hodiny utrpení a smrti mého Syna Ježíše.
Ponořte se do hlubin jeho božského Srdce, abyste brali účast na síle všech jeho muk:
Při jednání náboženského tribunálu, na němž je Ježíš hanoben, týrán a
nakonec odsouzen,
protože vydal svědectví pravdě a prohlásil se Synem Božím.
Při procesu, který musel podstoupit před civilním tribunálem,
na němž – ač uznán nevinným ode všech obvinění proti němu vznášených –
byl podroben strašnému trestu bičování a trním korunování a nakonec odsouzen k smrti Kříže.
Jako mírného beránka, vedeného na porážku beze slova odporu,
bez nářku, klesajícího pod tíhou Kříže, který na něj klade Otec nebeský,
když vystupuje na Kalvárii, tak dnes potkávám svého Syna.
Jeho tvář už nemá lidské podoby,
tak je znetvořena krví a políčky, následkem bičování se jeho tělo stalo jedinou živou ranou,
z níž prýští potůčky krve.
Síly už jej opouštějí a vrávorá; horečka jej stravuje; život z něj uniká;
padá pod tíhou nástroje svého umučení
; leží tam na zemi, zdrcený jako červ a nemá už sil se zvednout.
V tomto okamžiku mu nebeský Otec poskytuje útěchu jeho Matky.
Od této chvíle prožíváme spolu tajemství jeho vykupitelského umučení.
Syn a Matka.
Spolu jdeme posledním úsekem této strašné cesty.
On s nekonečnou tíhou svého utrpení, které ho drtí;
já s bolestným mečem, který proniká mé Neposkvrněné Srdce, který je zraňuje a nechá je krvácet.
Syn a Matka
společně ke Kalvárii, nesouce Kříž stejné bolesti.
Kapky krve, které se řinou z jeho hlavy, se spojují s hojnými slzami, které prýští z mých mateřských očí.
Trnová koruna, obepínající jeho hlavu, tvoří ostrý meč, který proniká mé srdce.
Jeho ranami pokryté tělo je zrcadlem mé probodené, mukami rozervané duše.
Syn a Matka.
Spolu přicházíme na vrchol Golgoty;
spolu jsme pověšeni na Kříž;
spolu jsme probodeni hřeby;
spolu prožíváme bolestné hodiny agonie;
spolu slyšíme zlé výkřiky těch, kteří nás urážejí a zlořečí nám;
spolu odpouštíme katům;
spolu se modlíme a milujeme;
spolu cítíme opuštění od Otce;
spolu důvěřujeme a jemu se svěřujeme;
spolu konečně umíráme.
Ježíš umírá tělem; já, jeho Matka, srdcem.
Zázrakem zůstávám naživu, neboť musím jako Matka pomáhat svému Synu umírat.
Nyní chápete hluboký význam jeho posledního daru: – Hle, Matka tvá.
Jsem Matkou pro Něho i pro vás.
Syn a Matka. Synové a Matka.
Zde pod Křížem jsem zázračně ještě živa, neboť musím jako Matka pomáhat vám všem narodit se a žít v Něm a pro Něho.
Všichni lidé, vykoupení Ježíšem, jsou ode dneška také mými dětmi.
Jsem Matkou lidí všech dob, až do konce časů, kdy se Ježíš vrátí ve slávě,
a tehdy se konečně naplní mé duchovní mateřství.“